Památník Ferdinanda Peroutky

IDEA

Návrh památníku odkazuje na autorovo odloučení od svobodného psaní, když ve století dvacátém diktátorské režimy bránily svobodě slova. Postava Ferdinanda Peroutky v životní velikosti hledí hlavní průhledovou osou na psací stroj, stůl a židli. Uprostřed této cesty stojí však dvě řady pilířů (nacismus a komunismus) jako bariéra. Pilíře symbolizují sílu, moc a útlak kterými tyto režimy působí na společnost. Na jejich vnitřní straně jsou zobrazeny úryvky z díla Ferdinanda Peroutky. Jejich umístění ve stísněném prostoru představuje složité hledání pravdy, ale také naději, že si lidé díky osobnostem jako byl Ferdinand Peroutka k ní mohou najít cestu.

UMÍSTĚNÍ

Hlavní osa památníku je směřována k domu, kde Ferdinand Peroutka žil, tedy k domu v Matoušově ulici 1286/5. Tím památník odkazuje na autorovo věznění v koncentračním táboře od roku 1939 a také na jeho život v exilu po roce 1948, kdy byl v obou případech odloučen od domova. Na straně druhé míří osa na vstup do barokního letohrádku. Díky tomuto uspořádání je osa lehce pootočena vůči podélným cestám v parku a tím vytváří dynamiku mezi památníkem a parkem samotným.

MATERIÁL

Návrh obsahuje dva materiály: pohledový beton a bronz. Postava Peroutky i psací stroj se stolem a židlí jsou bronzové. Materiálově spolu tedy souvisejí, jsou však od sebe vzdálené 16 metrů a navíc oddělené bariérou. Pilíře jsou betonové, působí tím kontrastně vůči postavě Peroutky a psacímu stroji, stolu a židli. Tím je vyjádřeno, že věci přirozeně spolu související jsou od sebe uměle odloučeny. V tomto případě je to vztah Spisovatel – svoboda slova, člověk – domov. Výška sloupů je proměnná (2,6 – 3,5 m) díky této velikosti přesahující výšku člověka dokáže pozorovatel přeneseně cítit tíhu diktátorských režimů. Půdorysný rozměr sloupů je 60 x 60 cm, stejně tak jako velikost mezer mezi nimi. Pozorovatel památníku může tedy vstoupit do úzkého prostoru nebo se projít po hlavní ose či ose kolmé a zažít tak na chvíli pocit stísněnosti. Na vnitřní straně sloupů budou umístěné citáty související s osobností Ferdinanda Peroutky a s jeho tvorbou. Díky tomu nebudou viditelné již na první pohled. Návštěvníci je objeví až při bližším zkoumání, navíc bude složitější přečíst je kvůli úzkým mezerám, což odkazuje na složitost získávání pravdivých informací v diktátorských režimech. Noční scéna památníku bude nasvícena pomocí světel, skrytých ve spárách mezi dlaždicemi. Díky tomu bude prostor přehledný i za tmy a nebude do takové míry přitahovat vandaly. Veškeré prvky budou fixní a co nejodolnější vůči poškození.

SOCHA

Některé součástky psacího stroje budou abstrahovány do takové formy, aby byly prvky odolné vůči vandalismu, zároveň však, aby nezanikl jejich typický charakter. Míra abstrakce psacího stroje stejně jako konkrétní podoba postavy Ferdinanda Peroutky by byla řešena v další fázi návrhu. Abstrakce do polygonálních tvarů vychází z lehkého propojení památníku s virtuálním světem, kde se složité tvary organického světa zjednodušují do geometricky definovatelných podob.